Vzpomeňte si, kdy jste si naposledy zapsali rychlou poznámku nebo udělali seznam potravin. Je pravděpodobné, že to nebylo tužkou a papírem. V posledním desetiletí klávesnice a obrazovky nenápadně nahradily rukopis v našich každodenních činnostech, od školních tříd až po kancelářské schůzky. Některé školy po celém světě dokonce přestaly psaní kurzívou vyučovat úplně.

Přesto výzkumy ukazují, že psaní perem na papír přináší kognitivní výhody, které digitální nástroje nedokážou zopakovat.

„Statisticky většina studií o vztahu mezi rukopisem a pamětí [včetně studií provedených v Japonsku, Norsku a Spojených státech] ukazuje, že lidé si lépe pamatují věci, které si napsali ručně, než na počítači,“ říká Naomi Susan Baronová, emeritní profesorka lingvistiky na Americké univerzitě ve Washingtonu a autorka knihy Who Wrote This? How AI and the Lure of Efficiency Threaten Human Writing (Kdo to napsal? Jak umělá inteligence a lákadlo efektivity ohrožují lidské psaní).

Zde se dozvíte, jak může udržování umění psát rukou významně ovlivnit způsob, jakým vstřebáváme a uchováváme informace – od lepšího uchování paměti až po lepší výsledky učení.

Jaké jsou výhody rukopisu

Výhody psaní rukou lze částečně přičíst zapojení více smyslů do procesu psaní.

„Držení pera prsty, jeho přitisknutí na povrch a pohyb rukou při vytváření písmen a slov je komplexní kognitivně-motorická dovednost, která vyžaduje velkou část naší pozornosti,“ říká Mellissa Prunty, lektorka ergoterapie na Brunel University v Londýně, která zkoumala vztah mezi ručním psaním a učením. „Tato hlubší úroveň zpracování, která zahrnuje mapování zvuků na tvary písmen, prokazatelně podporuje čtení a pravopis u dětí,“ říká Pruntyová.

Z pracnosti ručního psaní mají prospěch i dospělí. Studie zahrnující 42 dospělých, kteří se učili arabsky, zjistila, že účastníci, kteří se učili písmena tak, že si je psali rukou, je rychleji rozpoznávali, snáze je pojmenovávali a lépe vyslovovali nově naučená písmena ve srovnání s lidmi, kteří se měli naučit nové znaky psaním nebo pouhým pohledem na ně.

„Domníváme se, že naše výsledky lze částečně vysvětlit tím, že ruční psaní aktivuje různé cesty ke stejnému pojmu,“ říká Robert Wiley, profesor psychologie na Univerzitě Severní Karolíny v Greensboro a spoluautor studie. Vysvětluje, že učení se novému slovu zahrnuje propojení abstraktního symbolu s informacemi na vizuální, motorické a sluchové úrovni. „Psaní rukou může aktivovat více spojení v těchto různých dimenzích ve srovnání s psaním na klávesnici,“ říká.

Na základě průzkumu, kterého se zúčastnilo 205 mladých lidí v USA a Evropě, Baron zjistil, že mnoho studentů uvádí větší soustředění, stabilnější koncentraci a lepší paměť, když vytvářejí text držením psacího nástroje namísto mačkání kláves na klávesnici, což naznačuje, že náš hmat hraje zásadní roli ve způsobu, jakým vstřebáváme informace.

Skutečnost, že zapojení našich smyslů nám může pomoci lépe se učit, může působit protichůdně, ale činnosti, jako je dotek a pohyb, aktivují stejné oblasti mozku, které se podílejí také na učení a zapamatování, říká Lisa Aziz-Zadehová, profesorka na Brain and Creativity Institute na University of Southern California „Lidský mozek se v průběhu evoluce vyvinul tak, aby zpracovával smyslové a motorické informace,“ říká, „tytéž oblasti mozku, které zpracovávají smyslové a motorické informace, se nyní podílejí na vyšším poznávání.“

Aktivnější tělo, aktivnější mozek

Abychom lépe pochopili, jak naše smysly ovlivňují naše poznávání, můžeme si náš mozek představit jako silniční systém, říká Audrey van der Meer, profesorka neuropsychologie na Norské univerzitě vědy a techniky. Mozkové sítě u dětí jsou jako slabé a klikaté cesty v lese, říká. S praxí a zkušenostmi se z těchto cestiček mohou stát dálnice, které spojují různé části mozku a rychle a efektivně tak přenášejí informace.

Ve studii publikované v lednu loňského roku se van der Meerová a její spoluautor Ruud van der Weel zabývali snímky mozku 36 mladých dospělých zapsaných na univerzitě, kteří plnili úkoly týkající se psaní. Studenti měli za úkol psát slova ze slovníku Pictionary pomocí digitálního pera na dotykovém zařízení nebo je psát na klávesnici. Mozková aktivita účastníků byla během každého úkolu zachycena pomocí techniky elektroencefalogramu (EEG).

„Nejpřekvapivější bylo, že při ručním psaní byl aktivní celý mozek, zatímco při psaní na stroji byly aktivní mnohem menší oblasti,“ říká van der Meer. „To naznačuje, že když píšete rukou, používáte k práci většinu mozku.“

Studie navíc uvádí, že různé části mozku aktivované při psaní rukou spolu komunikují prostřednictvím mozkových vln spojených s učením. „Existuje celá řada výzkumů, které hovoří o oscilacích alfa a theta v mozku, které jsou prospěšné pro učení a zapamatování,“ říká van der Meer. „Zjistili jsme, že tyto oscilace byly aktivní při psaní rukou, ale ne při psaní na stroji.“

Výsledkem je, že vědci podporují vytrvalost v dovednostech psaní rukou. V Norsku mnoho škol přestalo vyučovat psaní kurzívou a místo toho se rozhodlo, že žáci budou psát a číst na iPadu, což je trend, který by van der Meerová chtěla svým výzkumem změnit.

„Myslím, že bychom měli mít v osnovách základních škol alespoň minimum ručního psaní, už jen proto, že je to velmi dobré pro vyvíjející se mozek,“ říká.

Ve Spojených státech bylo psaní kurzívou vyřazeno ze standardu Common Core, ale několik států se rozhodlo ho do školních osnov znovu zařadit kvůli jeho přínosu pro učení.

Co se týče dospělých, van der Meerová doporučuje, aby i dospělí používali tužku a papír. „Udržovat si určitou praxi v psaní rukou je velmi dobré cvičení pro mozek,“ říká. „Je to obdoba údržbářských prací na rušné silnici.“