Šediny občas přicházejí už v době, kdy to jejich majitel či majitelka vůbec nečekají a cítí se zaskočeni. Tento moment překvapení, jenž mu uchystala příroda, však s citem pro věc sobě vlastním využívá kosmetický průmysl a nabízí řešení v podobě různých přípravků. Ve službách kosmetiky nyní pracují i vážené lékařské obory: proslulý první příznak stáří má totiž na psychiku mnohých přímo klinické dopady. Nic však nenasvědčuje tomu, že by bylo čeho se bát.

Místem tohoto jevu jsou vlasové folikuly. Právě v nich jejich pigmentace začíná a později také končí. Melanocyty, buňky, které šedivění způsobují, jsou stejné jako buňky, které produkují melanin zodpovědný za barvu vlasů, kůže a očí.

„Jedinou funkcí melanocytů je produkovat pigment a ukládat jej do vlasového stvolu v průběhu růstu,“ vysvětluje Melissa Harrisová, docentka biologie na Alabamské univerzitě v Birminghamu. Stejně jako u barvy kůže se také u barvy vlasů předpokládá, že se vyvinula jako součást ochrany těla před slunečními paprsky. Až 99 procent barvy vlasů je podmíněno geneticky.

Obsahují vzduch

Každý vlas se v daném okamžiku nachází v některé části svého čtyřdílného růstového cyklu. Jeho prvním dílem je takzvaná anagenní fáze. Trvá několik let a vlasové buňky z ní vyrůstají z folikulu. Druhou fází je přechodná fáze, v níž se růst zpomaluje a vlas se odděluje od folikulu. V následující klidové fázi se folikul připravuje na uvolnění a růst nového vlasu a v poslední, exogenní fázi pak pokožka hlavy denně vylučuje desítky, a někdy i stovky vlasů. Tento regenerační cyklus probíhá neustále, přičemž každý folikul má svůj vlastní časový plán.

K pigmentaci vlasů dochází v první anagenní fázi. V tomto období vznikají uvnitř cibulky vlasového folikulu melanocytární buňky, které následně produkují pigment. Na konci vlasového cyklu pak melanocyty odumírají a folikul produkuje v dalším cyklu vlasu nové melanocyty z kmenových buněk.

Jenomže, jak vysvětluje Harrisová, postupem času mohou melanocyty ztrácet sílu a produkovat méně pigmentu – a nakonec vůbec žádný. „Přestávají plnit svou funkci,“ vysvětluje vědkyně. „Kmenových buněk také ubývá, a pokud tyto buňky zmizí, nejsou během dalšího cyklu k dispozici žádné melanocyty.“ Výsledkem je, že místo aby se vlasový stonek naplnil melaninem, naplní se vzduchem a vzniká poloprůhledný vlasový stvol, který má zvenčí stříbrnou či bílou barvu.

Nejen stárnutí

Věk není jediným faktorem, který může způsobit, že melanocyty ztrácejí svoji sílu. Při úbytku pigmentu hraje roli i dědičnost, a s věkem, kdy vlasy začínají šedivět, souvisí i rasa a etnická příslušnost: běloši šediví až o deset let dříve než jejich černošské protějšky. Harrisová dodává, že záleží také na životním stylu: „Existují některé jasné environmentální faktory, které mohou riziko předčasného šedivění zvýšit.“

Kouření, UV záření, některé výživové chyby, znečištění ovzduší a nadměrná konzumace alkoholu. To jsou všechno faktory spojené s dřívější ztrátou pigmentace. Úbytek pigmentace mohou také způsobovat některé nemoci jako neurofibromatóza, dědičné onemocnění způsobující zhoubné bujení v celém těle, i onemocnění štítné žlázy. U jiných nemocných, například u pacientů trpících vitiligem, vzácnou formou albinismu, nebo Griscelliho syndromem, genetickým onemocněním, které ovlivňuje pigmentaci kůže a vlasů, se mohou šediny objevit již v dětství či na počátku života.

Komu to vadí

Navzdory původnímu evolučnímu účelu napomohly významu a četnosti barvy vlasů – a lidským preferencím pro různobarevné účesy – naše reprodukční pudy. Ačkoli se vědecké poznatky rozcházejí, předpokládá se, že muži evolučně upřednostňují vzácnější barvy vlasů, například blond, a lidé obou pohlaví považují barvu vlasů za ukazatel zdraví i věku.

Šediny mohou zásadně ovlivnit náš pohled na sebe sama i na ostatní. Přestože až 23 procent lidí na celém světě má do 50. roku svého života alespoň 50 procent šedin, lidé vnímají šediny často jako hendikep a známku předčasného stárnutí, přičemž se říká, že větší nevýhodou jsou šediny u žen než u mužů.

Podle studie z roku 2022 v časopise Journal of Women Aging, která se snažila zachytit psychologický dopady šedivění u žen, platí, že americké ženy zažívají ohledně šedin ostrý vnitřní konflikt. Na jedné straně rády působí moudře a kompetentně, což je spontánní dojem, jenž šediny vyvolávají, a touží po tom, aby se nemusely„tolik hlídat“ a mohly ukázat svoje já, na straně druhé je tu společenské očekávání, často zvnitřněné – vypadat mladě a stárnout „úspěšně“ bez vrásek a bílých vlasů.

Při průzkumu mezi ženami, které se rozhodly upustit od barvení vlasů a snahy vypadat mladší, vědci zjistili, že „se místo toho příliš věnují péči o svůj šedivý účes, kosmetiku a oblečení v obavě, aby kvůli šedinám nevzbuzovaly dojem zanedbanosti“. V důsledku toho odborníci dospěli k závěru, že takové ženy nakonec s přibývajícím věkem vynakládají stejně času, peněz a úsilí na to, aby vypadaly „kompetentně“ a „upraveně“, jako když si barvily vlasy, aby vypadaly mladě.

Možná je jednou potlačíme

Není tedy divu, že mnoho lidí považuje své první viditelné šediny za nevítaný milník. Věda však možná brzy dokáže samotný proces, který způsobuje blednutí vlasů, zvrátit, uvádí Harrisová, která intenzivně pracuje s kmenovými buňkami produkujícími melanocyty.

Tato odbornice zjistila, že šedivění vlasů může souviset s imunitní reakcí těla, a nyní pracuje na možných způsobech reaktivace kmenových buněk. Její práce navazuje na další výzkumy, které ukazují, že s těmito kmenovými buňkami lze manipulovat laboratorně, a také na jednu studii, která prokázala opětovnou pigmentaci u pacientů s rakovinou plic, kterým se vrátila barva vlasů poté, co podstoupili imunoterapeutickou léčbu.

Klíčem k tomuto „zázraku“ může být protein zvaný PD-LI, který potlačuje imunitní systém a je exprimován spícími kmenovými buňkami produkujícími melanocyty více než těmi, které jsou ve fázi aktivního dělení.

„Možná má (protein PD-LI) ve skutečnosti nějaké nové úkoly, které jsme dosud nedocenili,“ uvažuje Harrisová. Otázkou je podle ní, kde se tento protein bere v kmenových buňkách a zda bychom jej mohli využít k pigmentaci vlasů.

Harrisová se domnívá, že proces pigmentace lidských vlasů může vědcům přinést cenná ponaučení o stárnutí lidského těla a o reakcích těla na stres či na faktory prostředí, a to s mnohem širšími důsledky pro celkové lidské zdraví. Objevení způsobu, jak zvrátit šedivění vlasů, by nám podle ní mohlo přinést ještě další výhody – možnost zůstat déle zdraví a mít více ze života, který většině z nás nevyhnutelně přinese pár šedin.