Podle nové studie publikované v časopise Nature Climate Change zmizí každoročně z ledového depozitáře vzácných meteoritů uložených v antarktickém ledu až 5 000 meteoritů. Každý z tam dosud nalezených 50 000 exemplářů představuje cennou indicii o různých událostech v raném i současném vesmíru, jejichž zkoumání významně přispívá k rozsáhlému fondu znalostí o vzniku a fungování Sluneční soustavy. Výzkum, který vedl k publikované studii, má svým způsobem kvantifikovat neklid, s nímž vědci na pozvolna mizející zdroj důkazů pohlížejí, a pomoci najít vhodné řešení problému. Jeho příčinou je – stejně jako v mnoha jiných případech – globální oteplování. V důsledku zvyšujících se teplot na Zemi se tamní staré meteority začínají propadat do podkladu nebo se jinak nekontrolovaně pohybovat.

„Jde o trochu nečekaný dopad klimatické změny,“ říká spoluautor studie Harry Zekollari, glaciolog z Vrije Universiteit Brussel. „Teploty tam jsou hluboce pod bodem mrazu, ale člověk tamní archiv Sluneční soustavy přesto svojí činností zásadně ovlivňuje.“

Výzkumníci v rámci studie vyvinuli speciální výpočetní model, jehož prostřednictvím dokážou na základě faktorů jako sněhová pokrývka, povrchové teploty, rychlost proudění ledu a strmost terénu odhadnout, kudy se nebeské relikty budou pohybovat. Podle různých scénářů oteplování zjistili, že se s rostoucí teplotou začínají propadat pod ledovou krustu.

Klesání do příkrovu

Většinu antarktických meteoritů nalezli vědci na úpatí hor nebo skalních výstupků, které led, jež se na běžném terénu posouvá dolů, vytlačuje vzhůru. Tam silný vítr odmete sníh a odhalí prastarý, jasně modrý led, jenž se často – namísto toho, aby roztál – promění ve vodní páru, čímž meteority, které by jinak zůstaly pod nánosy ledu, vystoupí na povrch.

Meteority však z povrchu mohou rychle mizet právě v důsledku globálního oteplování. Z balvanů, ohřívaných slunečním teplem, se totiž s ohledem na okolní nízké teploty stávají „horké koule“, jejichž teplota rozpouští led pod nimi a balvany se propadají dolů. Další výkyv teploty směrem dolů pak způsobí, že balvany ve své kapse zamrznou a zmizí z dohledu.

„Je velmi obtížné vytvořit metodiku pro hledání těchto meteoritů,“ říká spoluautorka Veronica Tollenaarová, glacioložka z Université libre de Bruxelles. „Z toho důvodu takové meteority označujeme jako nenalezitelné.“

Počítačové simulace týmu ukazují, že bude-li současné tempo globálního oteplování pokračovat, potopí se z dohledu přibližně třetina viditelných meteoritů, tedy celkově 80 000 až 250 000 kusů.

Cenný depozitář

Antarktické meteority představují cenné svědectví o některých kapitolách dějin Sluneční soustavy. Seznam tamních nálezů zahrnuje například vzorky z Marsu. Nejznámější z nich, s kódem ALH 84001, obsahuje minerály podporující hypotézu, že povrch planety měl před miliardami let vyšší teplotu a zásoby vody.

Meteorit také obsahuje materiály, které byly kdysi „volně se pohybujícími částečkami prachu v rané Sluneční soustavě“, říká Sara Russellová, odbornice na meteority z Přírodovědného muzea v Londýně.

Jde o horniny, které často obsahují minerály pozměněné vodou z roztátého ledu, jež tyto horniny kdysi obsahovaly ve vesmíru, a vědci díky nim mohou zkoumat třeba to, zda mohla voda na Zemi pocházet právě z meteoritů.

Tamní meteority jsou také nejméně zvětralé, neboť chladné a suché prostředí je pomáhá zachovat ve stavu , který podle vědců odpovídá podmínkám panujícím ve Sluneční soustavě v době jejího vzniku.

Nalezené vzorky navíc obsahují unikátní horniny, neobjevené jinde na světě, uvádí Russellová. Mohly by pocházet z nových typů asteroidů nebo z kusů známých druhů, které se však dosud na Zemi nedostaly, což ukazuje, jak je rozmanitá populace těchto nebeských objektů.

Krátí se čas

Vědci se shodují, že nová studie by mohla usnadnit obtížné vyhledávání meteoritů v extrémních antarktických podmínkách. Pomocí simulace bude možné rozšířit hranice míst, kde lze meteority nalézt, a také upřednostnit zkoumání meteoritů v oblastech, z nichž budou z povrchu mizet rychleji.

„Nemáme mnoho času,“ dodává Tollenaarová. „Musíme se vydat s více lidmi do většího počtu míst, abychom získali co nejvíce materiálu, než zmizí.“