Když se díváme na noční oblohu, vidíme Měsíc jako věrného společníka naší Země. Ale co kdybychom vám řekli, že některé planety naší sluneční soustavy mají měsíce, které se chovají jako rebelové? Tyto takzvané nepravidelné měsíce obíhají kolem Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu po drahách, které vypadají, jako by se řídily vlastními pravidly. Nový výzkum, publikovaný v časopise The Astrophysical Journal Letters, přichází s odvážnou teorií, která by mohla vysvětlit jejich záhadný původ.

Tým vědců vedený Susanne Pfalznerovou z Jülichského superpočítačového centra v Německu navrhl, že tyto podivné měsíce mohly být do svých současných pozic vrženy během dramatického kosmického setkání. Podle jejich teorie se kdysi dávno k naší sluneční soustavě přiblížila cizí hvězda, která svou gravitační silou rozvířila vody našeho kosmického rybníčku.

„Představte si, že jste svědky kosmického kulečníku,“ říká Pfalznerová. „Hvězda proletěla kolem naší sluneční soustavy a svým gravitačním tahem rozhodila objekty na okraji našeho systému jako kulečníkové koule.“

Měsíce, které se vymykají pravidlům

Ale co jsou vlastně ty nepravidelné měsíce? Na rozdíl od „běžných“ měsíců, jako je náš Měsíc, které obíhají planety po kruhových drahách blízko rovníku, nepravidelné měsíce jsou mnohem vzdálenější a jejich oběžné dráhy jsou často skloněné a protáhlé. Některé dokonce obíhají kolem svých planet v opačném směru!

Jupiter, největší planeta naší sluneční soustavy, je domovem pro 87 takových rebelů. Saturn jich má dokonce 122. Uranus a Neptun mají také své nepravidelné měsíce, i když v menším počtu. Tyto počty však mohou být jen špičkou ledovce – kvůli velké vzdálenosti a malé velikosti je obtížné tyto objekty detekovat.

Zajímavé je, že většina těchto nepravidelných měsíců obíhá své planety retrográdně, tedy v opačném směru, než se planeta otáčí. To je v přímém rozporu s tím, co bychom očekávali, kdyby tyto měsíce vznikly společně s planetami

Když se setkají dva sluneční systémy

Pfalznerová a její tým použili počítačové simulace k modelování toho, co by se stalo, kdyby se ke Slunci přiblížila hvězda o hmotnosti 0,8 hmotnosti našeho Slunce. Jejich model ukázal, že taková událost by mohla vymrštit značné množství objektů z vnějších oblastí sluneční soustavy směrem dovnitř.

„Naše simulace ukázaly, že takový hvězdný průlet by mohl katapultovat 7,2 % původní populace transneptunických objektů do oblasti blízko obřích planet, přičemž mnoho z nich by se ocitlo na retrográdních drahách,“ vysvětluje Pfalznerová.

Transneptunické objekty (TNO) jsou ledová tělesa obíhající za drahou Neptunu. Patří mezi ně například trpasličí planeta Pluto. Podle nové teorie by část těchto objektů mohla být hvězdným průletem vržena směrem k vnitřním oblastem sluneční soustavy, kde by je mohla zachytit gravitace obřích planet.

Tento scénář by vysvětloval hned několik záhad spojených s nepravidelnými měsíci. Zaprvé, proč jich má Saturn více než Jupiter – simulace ukazují, že více objektů by bylo vrženo do oblasti Saturnu. Zadruhé, proč převládají retrográdní měsíce – model předpovídá, že více objektů by bylo vrženo na retrográdní dráhy. A konečně, proč mezi nepravidelnými měsíci chybí velmi červené objekty – všechny vržené objekty by pocházely z vnějších oblastí disku, kde se vyskytují spíše šedé objekty.

Hledání stop po dávném setkání

Pokud k takovému hvězdnému průletu skutečně došlo, musel se odehrát v dávné minulosti, pravděpodobně před více než 4 miliardami let. Jak tedy můžeme ověřit, zda se tato dramatická událost skutečně stala?

Vědci se zaměřují na několik vodítek. Jedním z nich je rozložení oběžných drah objektů za Neptunem. Hvězdný průlet by měl zanechat charakteristickou stopu v dynamice těchto vzdálených těles. Dalším vodítkem jsou chemické a fyzikální vlastnosti nepravidelných měsíců, které by měly odrážet jejich původ ve vzdálených oblastech sluneční soustavy.

„Je to jako skládat puzzle, kde každý kousek – ať už je to oběžná dráha měsíce, jeho barva nebo chemické složení – nám pomáhá rekonstruovat příběh naší sluneční soustavy,“ říká Amith Govind, spoluautor studie.

Co nám tato teorie říká o vzniku života?

Hvězdný průlet by mohl mít dalekosáhlé důsledky nejen pro dynamiku naší sluneční soustavy, ale potenciálně i pro vznik života na Zemi. Objekty vržené z vnějších oblastí sluneční soustavy by mohly přinést na vnitřní planety, včetně Země, vodu a organické molekuly.

„Zatímco by průlet hvězdy zanechal oběžné dráhy planet zcela nedotčené, mohl hrát roli při vzniku života,“ spekuluje Pfalznerová. Tato myšlenka otevírá možnosti pro budoucí výzkum.

Teorie hvězdného průletu jako vysvětlení původu nepravidelných měsíců je stále v plenkách a bude vyžadovat další pozorování pro své potvrzení. Nicméně již nyní nabízí elegantní řešení několika dlouhodobých záhad naší sluneční soustavy a ukazuje, jak dramatické události v dávné minulosti mohly zformovat náš kosmický domov do podoby, jakou známe dnes.