„Pokud se člověk na pracovišti necítí pohodlně, nebude pracovat tak dobře, jak by mohl,“ říká Thomas Chang, podnikový ekonom z University of Southern California. „Zní to samozřejmě až hloupě, ale právě to jsme zjistili.“ Studie Changa a dalších ukázala, že ženy jako komfortní uvádějí vyšší teplotu prostředí než muži.

Podle Changa to může být částečně způsobeno rozdíly v oblékání. Když si člověk musí vzít třídílný oblek s kravatou, je mu tepleji, než kdyby si vzal šaty a sandály. Dalším důvodem je však to, že ženy v průměru spalují v klidu méně kalorií než muži, což vytváří méně vnitřního tepla.

Možná to ale není tak jednoduché. Studie z dubna 2024 ve sborníku Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) zjistila, že při určování toho, komu bude větší zima, jsou důležitější velikost a poměry jednotlivých částí těla člověka než pohlaví. Společně s vědci jsme se tedy podívali, jak to skutečně je.

Jak rychlost metabolismu určuje naši tělesnou teplotu

Lidé s větší svalovou hmotou a větším tělem obvykle v klidu spalují více kalorií než menší jedinci. U tuku navíc platí, že sice izoluje, ale může také bránit tomu, aby se teplo, vznikající uvnitř těla, dostávalo do končetin.

Výsledkem je, že teplotní preference mohou být do jisté míry podmíněné pohlavím, říká Boris Kingma, vědec zabývající se tepelnou výkonností člověka na Nizozemském institutu aplikovaných technologií. Upozorňuje však na to, že celý problém nelze zjednodušit pouze na tvrzení, že by „ženy dávaly přednost vyšším teplotám“.

Za prvé, vědec poukazuje na obrovský překryv teplotních preferencí u mužů a žen, přičemž rozdíly jsou poměrně malé. Za druhé – naše preferovaná okolní teplota se liší v závislosti na intenzitě toho, co právě děláme, a na tloušťce oblečení. Podle něj je v těchto proměnných větší rozdíl než v metabolismu.

Údaje z nedávné analýzy, uveřejněné v PNAS, tyto závěry potvrzují. Tým vědců z Národních ústavů zdraví zjistil, že k určení ideální okolní teploty je nejdůležitější souhra rychlosti metabolismu, plochy povrchu těla a procenta tělesného tuku.

„Pokud máte podobnou rychlost metabolismu, nezáleží na tom, zda jste muž, žena, starší člověk, kdokoli – budete preferovat stejné prostředí,“ říká Kingma.

Únava v horku

S horkem, a zejména s přechody z horka do chladu, souvisí únava. „Nutnost vytvářet nebo odvádět přebytečné tělesné teplo je fyzicky stresující. Když se příliš zahřejete, cévy v končetinách se rozšíří, aby tělo uvolnilo více tepla. Pokud to nestačí, začnete se potit. Expozice vůči chladu mezitím způsobí, že se cévy na rukou a nohou stáhnou, aby zabránily ztrátám tepla. Pokud tělesná teplota klesne příliš nízko, může se objevit třes (těla, brady), který pomáhá vyrábět potřebné teplo. Oba tyto extrémy se pojí se zvýšeným výdejem energie, říká Kingma.

Lidé si v průběhu času vyvinuli řadu mechanismů, aby se přizpůsobili nejextrémnějším klimatickým podmínkám na planetě. Od základních řešení, jako je používání ohně a zvířecích kožešin pro zahřátí, až po vymoženosti, jako jsou izolační látky, které umí odrážet tělesné teplo, či oteplovací bundy napájené bateriemi – díky těmto možnostem lidé dokážou žít téměř kdekoli.

„Jediným důvodem, proč lidé dokázali osídlit zeměkouli, byla jejich schopnost přizpůsobit se prostředí pomocí technologií,“ říká Kingma. A tato technologie zahrnuje více než jen klimatizaci, zdůrazňuje. Mnohé z těchto technologií nejsou určeny k tomu, aby udržovaly člověka v „ideální“ teplotě, ale spíše k tomu, aby mu nebylo nebezpečně horko nebo zima.

Jak teplota ovlivňuje naši produktivitu

Chang ve spolupráci s Agne Kajackaiteovou z berlínského Centra sociálních věd WZB v Německu provedl testování skupiny německých univerzitních studentů, aby zjistil, jak se mění jejich schopnost pracovat v závislosti na tom, zda je jim příliš horko, nebo příliš zima.

Jejich zjištění nebyla překvapením: studentky si při řešení slovních a matematických úloh vedly lépe při vyšších teplotách, zatímco studenti potřebovali ke správným odpovědím nižší teploty. Rozdíl byl významný, i když zdánlivě nepatrný – jen několik procentních bodů. „Takový rozdíl možná nevypadá zásadně, ale pro manažery by stejné zvýšení produktivity na pracovišti znamenalo velký přínos, uvádí Chang. „Stačí tedy postarat se o to, aby se vaši pracovníci cítili pohodlně – jenomže to není nic jednoduchého,“ myslí si.

S tím však v  nesouhlasí Stefano Schiavon, architekt a inženýr životního prostředí z Kalifornské univerzity v Berkeley. Na základě metaanalýzy 35 různých studií, které se zabývají vztahem mezi produktivitou a teplotou – včetně té Changovy – zjistil, že pouze při extrémních teplotách dochází k výraznému snížení produktivity. Někomu může být trochu horko nebo trochu zima, ale na jeho výkon to nemá žádný vliv, říká Schiavon.

Schiavon se k problematice staví lakonicky, stačí ztlumit klimatizaci. Je to úsporný krok, který je však stále důležitější, protože spalování fosilních paliv otepluje planetu, říká Schiavon. Musíme regulovat chlazení vnitřních prostor a umožnit pracovníkům, aby si přizpůsobili šatník i pracovní prostor tak, aby pracovali při co nejlepší okolní teplotě – to podle něj oba problémy vyřeší. „Spotřebováváme spoustu drahé energie na to, aby se lidé cítili mizerně,“ uzavírá Schiavon.