Pluto, které v roce 1930 objevil americký astronom Clyde Tombaugh, bylo tentýž rok prohlášeno za devátou planetu naší Sluneční soustavy. Je to malé vesmírné těleso, mramorové barvy, které si rychle získalo sympatie. Asi díky své velikosti a tomu, že bylo v pořadí planet poslední – jako by za ním končil hřejivý domov.

Jenomže pak v roce 2006 Mike Brown, profesor astronomie na CalTechu a autor knihy How I Killed Pluto and Why it Had it Coming (Jak jsem zabil Pluto, a proč si to zasloužilo), rozpoutal vášnivou diskuzi a následně Plutu odebral jeho planetární klasifikaci. Vyloučení bylo odhlasováno na zasedání Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006. Od té doby se o tom v anglo-americkém prostředí vedou nekončící debaty, a to jak mezi vědci, tak mezi milovníky kultury.

U příležitosti 94. výročí objevu Pluta jsme se proto sešli s profesorem Mikem Brownem a také s Philipem Metzgerem, planetárním fyzikem z Kennedyho vesmírného střediska NASA (a současným vědeckým pracovníkem na University of Central Florida), abychom si shrnuli některá základní fakta. Mají Brown a jemu podobní pravdu, když význam Pluta zmenšují a místo toho se zaměřují na nové objevy, jako je dosud nepotvrzená „devátá planeta“? Nebo jsou argumenty Metzgera a dalších dostatečně pádné, aby se mohl uskutečnit triumfální návrat Pluta do „základní skupiny“?

Jak jste se vy ocitli na svých stranách barikády v boji o Pluto?

MIKE BROWN: Od té doby, co pracuji na Caltechu, jsou jednou z mých hlavních oblastí výzkumu objekty z vnější části Sluneční soustavy a objekty Kuiperova pásu, jako je i Pluto. A jedním z největších projektů, které jsem realizoval na počátku roku 2000, bylo první skutečně rozsáhlé pátrání po dalších objektech stejně velkých jako Pluto, po dalších trpasličích planetách... předtím, než jsme jim začali říkat „trpasličí planety“, což je mimochodem hloupý termín.

Jak to?

MIKE BROWN: Protože je zbytečně matoucí. Lidé si říkají: „No, je tam napsáno ‚planeta‘, takže to musí být planeta.“ To je ale nesmysl. Než Mezinárodní astronomická unie (IAU) tento termín vymyslela, používali jsme pro označení těchto věcí, které jsou malé, ale kulaté, slovo „planetka“, což je mnohem lepší slovo, protože není tak matoucí. Jediný důvod, proč bylo Pluto nazváno trpasličí planetou [poté, co mu byl odebrán status planety], je ten, že to tam propašovali lidé podporující Pluto v naději, že by pak mohli získat hlasy, aby se trpasličí planety staly planetami. Hlasování pak bylo drtivou většinou zamítnuto, ale zůstala nám ta hloupá věta. Viním z toho podporovatele Pluta.

PHILIP METZGER: My bychom řekli, že existuje spousta trpasličích planet a že tyto trpasličí planety jsou skutečné planety v Kuiperově pásu. Ale my se ve skutečnosti nepřimlouváme za to, aby bylo Pluto znovu zařazeno do kategorie trpasličích planet. Je to proto, že si myslíme, že hlasování o jeho zařazení do nižší kategorie bylo irelevantní. Mezinárodní astronomická unie (IAU) neměla na takové hlasování právo. Porušila tím své vlastní stanovy. My tvrdíme, že Pluto nikdy planetou být nepřestalo, protože taxonomie je součástí vědy. A důležitá je ta taxonomie, kterou vědci používají a považují za užitečnou. Zatímco taxonomie založená na astrologii, kterou používá veřejnost, pro vědu užitečná není. Není v souladu s žádnou teorií. Jenže tu bohužel IAU přijala.

Dobře. Možná začněme s kritérii pro status planety.

PHILIP METZGER: V roce 2006 IAU rozhodla, že [planeta] musí obíhat přímo kolem hvězdy. Na základě toho by Měsíc nebyl planetou. Ten považujeme za sekundární planetu, zatímco Země je primární planeta. Druhá věc, kterou řekli, byla, že planeta musí být dostatečně velká, aby se vlastní gravitací upravila do kulatého tvaru, čemuž říkáme „gravitační zaoblení“. Třetí podmínka zněla – a právě ta má vyloučit tělesa jako Pluto – že planeta musí gravitačně ovládat svou dráhu, aby vyčistila okolí své vlastní dráhy od jiných těles. Nedefinovali však, co tím myslí. Mohli byste namítnout, že Země není planeta, protože nevyklízí své vlastní okolí. Ve skutečnosti měli na mysli, že [planeta] musí být gravitačně dominantní podle nějaké neznámé metriky, kterou zatím nevytvořili.

MIKE BROWN: Na začátku roku 2000 se začaly velice zlepšovat digitální fotoaparáty a my jsme konečně dokázali vyfotit celou oblohu najednou. Toho jsme využili k objevování těch největších, nejjasnějších a nejvíce trpasličích planet, které existují, včetně té, která si skutečně vynutila diskusi o Plutu. Objevili jsme Eris, která je hmotnější než Pluto. A tak najednou muselo něco ustoupit. Buď budete muset přidat nové planety, nebo odečíst věci, které už planetami nejsou. Kdyby bylo Pluto objeveno dnes, nikdo by neřekl, že je to planeta.

Jsme příliš závislí na symetrii? Vyrostli jsme prostě všichni na devíti planetách a představa osmi nebo nekonečného počtu planet nás zneklidňuje?

MIKE BROWN: Ne, žádné magické číslo neexistuje. Nejde o to, že by se Pluto muselo odečíst; jde o to, že astronomové byli nuceni uznat, že neodpovídá tomu, co o planetách víme nyní. Strana zastánců Pluta se snažila změnit definici planety tak, aby byla něčím, čím není, protože tak zoufale chtěla, aby Pluto zůstalo planetou, ale jejich definice by přidala do naší Sluneční soustavy dalších 200 planet. Ve frakci pro Pluto mimochodem převažují lidé, kteří se podíleli na misi NASA k Plutu. V době jejího startu bylo Pluto planetou. Když tam dorazili, už planetou nebylo.

PHILIP METZGER: Je to jen kulturní problém, ne vědecký. Žádný magický počet v přírodě neexistuje. Neříkáme, že musí existovat jenom devět hor, devět řek, devět druhů brouků.

Jde o změnu způsobu výuky přírodních věd na základních školách? Dostaneme pěknou, snadno zapamatovatelnou symetrii osmi nebo devíti planet a necháme to tak. Nemělo by se to učit spíše jako rozvíjející se koncept?

PHILIP METZGER: Ano. Bohužel, když se učíme, že existuje jen osm planet a že tyto planety vládnou na svých oběžných drahách, vracíme se ke starému geocentrickému pojetí. Tato zastaralá představa je prostě jednoduchá, uspořádaná, monocentrická a tyto planety jsou jako bohové, vládnou na svých oběžných drahách. My však tvrdíme, že by se mělo vyučovat, že vesmír je dynamický. Věci se mění, věci se vyvíjejí. Planety mohou změnit svou oběžnou dráhu.

Takže hledání „deváté planety“ není o tom, že potřebujeme náhradu za Pluto?

MIKE BROWN: Právě teď je [existence planety devět] velmi dobrou hypotézou, která vysvětluje spoustu věcí, které pozorujeme ve vesmíru a pro které nemáme jiné vysvětlení. Ale dokud na ni namíříme teleskop, neřekneme: „Aha, tady je,“ je to prostě nejlepší hypotéza, která tyto jevy vysvětluje. A myslím si, že ji nakonec teleskopem skutečně najdeme. Do té doby je to však jen hypotéza.

Nakonec, proč si myslíte, že lidé mají takovou náklonnost k Plutu a odpor k deváté planetě nebo jiným možným „náhradám“?

PHILIP METZGER: Mohu jen říci, že když sonda New Horizon prolétala kolem Pluta, bylo to úžasné. Byl jsem na Univerzitě Johnse Hopkinse, kde měli řídicí středisko. Když to poprvé vyvěsili snímky, bylo to tak úchvatné... a geologicky rozmanité...jsou tam hory vysoké jako Skalnaté hory, které se aktivně budují, a na povrchu Pluta jsou ledovce. A je tam vrstevnatá atmosféra a pravděpodobně také podpovrchový oceán a po celém povrchu planety je organický materiál, stavební kameny života. Pluto je nejen planetou, ale také planetou nesmírně podobnou Zemi.

MIKE BROWN: Mám k Plutu vztah. Když jsem vyrůstal, byla to podivná, tajemná věc na okraji Sluneční soustavy. Kdo by si nemyslel, že je tak trochu divné, malé a roztomilé? A teď jsme viděli jeho obrázky. Vypadá docela prima. Je to super místo.