Když vědci z Jihozápadní univerzity v Čchung-čchingu (Chongqing) zkoumali bource morušového, nečekali, že narazí na něco, co by mohlo změnit náš pohled na stárnutí. Jejich pozornost upoutal gen kódující bílkovinu OSER1 (Oxidative stress-responsive serine-rich protein 1). Tento protein se ukázal být evolučně konzervovaný, což znamená, že se vyskytuje u mnoha živočišných druhů od jednoduchých organismů až po člověka.

„Objevili jsme, že OSER1 je přímým cílem transkripčního faktoru FOXO, který je známý svým vlivem na dlouhověkost,“ vysvětluje vedoucí studie Fang-ťin Taj. „To nás přimělo zkoumat jeho roli podrobněji.“

Vědci se zaměřili na tři modelové organismy: háďátko obecné (Caenorhabditis elegans), octomilku obecnou (Drosophila melanogaster) a bource morušového (Bombyx mori). U všech těchto druhů prokázali, že zvýšená exprese genu pro OSER1 vede k prodloužení života, zatímco jeho potlačení život zkracuje.

Buněčný ochránce v akci

OSER1 se ukázal být skutečným multi-talentem v boji proti stárnutí. Jeho hlavní funkcí je ochrana buněk před oxidačním stresem, který je považován za jednu z hlavních příčin stárnutí a mnoha souvisejících onemocnění.

„OSER1 funguje jako jakýsi buněčný hasič,“ říká spoluautorka studie Lene Juel Rasmussenová z Kodaňské univerzity. „Když v buňce vznikne příliš mnoho reaktivních forem kyslíku, OSER1 je aktivován a pomáhá je likvidovat.“

Vědci zjistili, že organismy s vyšší hladinou OSER1 lépe odolávají nejen oxidačnímu stresu, ale i dalším stresovým faktorům, jako je vysoká teplota nebo hladovění. To naznačuje, že OSER1 hraje klíčovou roli v celkové odolnosti organismu.

Od červů k lidem

Nejzajímavější část studie se týká možného vlivu OSER1 na lidskou dlouhověkost. Vědci analyzovali genetické varianty OSER1 u více než 1000 dánských dlouhověkých jedinců (starších 90 let) a porovnali je s mladšími kontrolními skupinami.

„Objevili jsme, že určité varianty genu OSER1 jsou častější u dlouhověkých jedinců,“ vysvětluje Kaare Christensen z Univerzity Jižního Dánska. „To naznačuje, že OSER1 by mohl hrát roli i v lidské dlouhověkosti.“

Studie také odhalila zajímavou souvislost mezi OSER1 a plodností. U bource morušového vedla zvýšená exprese OSER1 k vyšší plodnosti, zatímco u háďátka obecného zvýšila počet potomků. To naznačuje, že OSER1 by mohl mít vliv i na reprodukční zdraví.

Budoucnost bez stárnutí?

Objev OSER1 otevírá nové možnosti v boji proti stárnutí a s ním souvisejícím onemocněním. Vědci už plánují další výzkum, který by mohl vést k vývoji léků nebo terapií zaměřených na zvýšení aktivity OSER1 u lidí.

„Jsme teprve na začátku cesty,“ upozorňuje Taj. „Ale věříme, že OSER1 by mohl být klíčem k prodloužení zdravého života a možná i k prevenci nebo léčbě nemocí spojených se stárnutím.“

Výzkum OSER1 také zdůrazňuje důležitost studia jednoduchých organismů pro pochopení složitých biologických procesů. „To, co jsme se naučili od červů a much, nám může pomoci pochopit, jak funguje lidské tělo,“ dodává Rasmussenová.

Cesta k nesmrtelnosti?

I když objev OSER1 představuje významný průlom ve výzkumu stárnutí, vědci varují před přehnanými očekáváními. „OSER1 není elixír mládí,“ zdůrazňuje Christensen. „Stárnutí je složitý proces ovlivněný mnoha faktory, včetně životního stylu a prostředí.“

Přesto výzkum OSER1 otevírá fascinující možnosti. Možná se v budoucnu dočkáme cílených terapií, které pomohou našim buňkám lépe odolávat stresu a stárnutí. Kdo ví, možná jednou budeme slavit 120. narozeniny s vitalitou dnešních šedesátníků.

Výzkum OSER1 nám připomíná, jak jsme propojeni s ostatními živými tvory na této planetě. Od nejjednodušších organismů až po člověka sdílíme stejné základní mechanismy života a stárnutí. A možná právě v této společné evoluční historii leží klíč k našemu zdravějšímu a delšímu životu.