Mezi běžnými lidmi panuje přesvědčení, že úplněk nějak ovlivňuje naši duši i tělo. Například že jsme při něm prudší a nevyzpytatelnější. Mnoho tvorů, například korálů, mořských ježků, měkkýšů, ryb a krabů, se při úplňku rozmnožuje – pravděpodobně kvůli vyšší intenzitě světla.
Vliv na člověka však vědci dlouho připustit nechtěli. Důvod k tomu měli prostý: při výzkumu nic takového nezjistili, a nepotvrdila se ani souvislost mezi počtem vražd či hospitalizací v traumatologických centrech nebo na psychiatrických odděleních a úplňkem na obloze, který je jednou z osmi fází cesty Měsíce okolo Země.
Lovec v Iowě za úplňku rozmisťuje stovky atrap k přilákání hus sněžních.
Někteří z nás jsou skutečně citlivější na konkrétní lunární fáze. To už výzkumy potvrdily – tedy pokud jde o cyklické jevy, jako je spánek, ženský menstruační cyklus a periodické výkyvy nálad u lidí s bipolární poruchou.
„Výsledky bádání už dokonce vyvrátily dlouhodobou shodu o nulovém vlivu Měsíce na člověka a probudily zájem o další zkoumání toho, jak přesně by mohl Měsíc za úplňku na člověka působit“, říká Kristin Tessmar-Raibleová, chronobioložka z Vídeňské univerzity.
Nespavost v Seattlu
Zajímavý výzkum v tomto ohledu provedl Horacio de la Iglesia z Washingtonské univerzity v Seattlu. Měřil v něm délku spánku za úplňku u dvou velmi odlišných skupin. Jednou byli studenti z Washingtonské univerzity, druhou příslušníci domorodého kmene Toba-Qom. Tento kmen žije jednoduchým životem, mimo jiné bez elektřiny, na argentinském venkově. Obě populace byly statisticky významné, každá z nich čítala sto jedinců.
Ukázalo se, že o nocích před úplňkem chodili příslušníci kmene spát v průměru o 40 minut později, než v nocích bez něj – a naspali toho celkově méně než obvykle. Podobně zkráceného spánku se však vědec dočkal i u mnoha studentů v Seattlu, tady uprostřed velkoměsta, kde je měsíční svit potlačen umělým světlem a kde studenti často ani netušili, že úplněk nastává.
Obloha plná hvězd a jasný měsíc svítí nad desítkami stanů na Everestu v Nepálu.
„To bylo velice překvapivé,“ říká. Podle něj z toho vyplývá, že citlivost na úplněk by mohla mít evoluční příčiny. V této souvislosti zmiňuje představu pravěkých lovců, kteří potřebovali být ve střehu a aktivní v době těsně před úplňkem, aby první polovinu noci, kdy je více světla, mohli využít k lovu, sběru či společenským aktivitám. Vědce dále překvapilo, že mnoho účastníků studie mělo kratší spánek také v novoluní, tedy ve fázi, kdy Měsíc zpravidla není na obloze ani vidět.
Podle de la Iglesia jde tedy zjevně o víc než jenom o měsíční světlo. Předpokládá, že roli nejspíš hrají gravitační síly Měsíce, které jsou nejsilnější právě v době úplňku a v novoluní. Tehdy totiž stojí Slunce, Země a Měsíc v jedné linii, což je stav, v němž se maximalizují gravitační síly, které působí na Zemi z obou stran.
Kristin Tessmar-Raibleová z Institutu Alfreda Wegenera však namítá, že tyto gravitační změny jsou tak nepatrné, že by je člověk ani zvíře nedokázali zachytit. Nejvíce byla v tomto ohledu zkoumána mořská zvířata, konkrétně druh Platynereis dumerilii, a zjistilo se, že při úplňku vnímá proměny měsíčního světla – nikoliv gravitace.
Psychiatr Thomas Wehr z Marylandu, který sám vedl několik studií, to však nevylučuje. Změny gravitace nebo třeba následné účinky gravitace na magnetické pole Země by podle něj někteří lidé vnímat mohli. I když zatím nevíme jak: „Pokud jde o interakci biologie a [fyzikálních] sil, máme bohužel stále řadu nezodpovězených otázek,“ uvádí.
Výkyvy nálad
Ve studii z roku 2017 Wehr a jeho kolegové sledovali sedmnáct pacientů s bipolární poruchou, u nichž se každých několik týdnů objevovaly prudké přechody mezi manickou a depresivní fází. Zjistili, že tyto přechody se časově překrývaly s lunárním cyklem – a to s obdobím úplňku a někdy také s novoluním. „Existují lidé, kteří skutečně reagují na obojí,“ uvádí Wehr. On a jeho tým sledovali pacienty po celkovou dobu 37,5 roku.
Podle Wehra by se změny spánkových návyků v souvislosti s měsíčními fázemi mohly promítat i do změn nálad: Jeho dřívější výzkum totiž naznačuje, že nedostatek spánku u pacientů trpících bipolární poruchou hraje roli při spouštění manické fáze. Vědec je také spoluautorem studie z roku 2021, v níž bylo zjištěno, že menstruační cyklus, jehož délka je v průměru 28 dní, se u některých žen může shodovat s lunárními fázemi.
Zjištění účinek byl však přerušovaný. Některé z 22 žen ve studii menstruovaly během úplňku, jiné během novoluní a některé střídavě v jedné či ve druhé fázi.
Turistka v Carsonském průsmyku v Kalifornii pozoruje východ Měsíce v úplňku. Lunární cyklus má osm fází a gravitační síla Země je nejsilnější v úplňku a v novoluní.
V důsledku stárnutí či delšího vystavení účinkům umělého světla v noci, se u těchto žen zkracovaly menstruační cykly a vytrácela se i jejich synchronizace s lunárním cyklem, uvádí studie. V průzkumu se pracovalo s vlastními údaji žen pořizovanými v průběhu přibližně 15 let. Autoři výzkumu se domnívají, že v dávné minulosti byl menstruační cyklus žen v plném souladu s lunárním cyklem, ale že se tento soulad postupně vytratil pod vlivem městského života, kde chybí přímější kontakt s přirozeným prostředím.
Proč staré výzkumy nic nezjistily
Důležitou otázkou je podle Wehra také to, proč je souvislost mezi lunárním cyklem a lidským zdravím nalézána až v novodobých studiích, zatímco předchozí výzkumy byly vesměs neprůkazné. Podle něj je to proto, že se starší studie zaměřovaly pouze na izolované situace v různých bodech lunárního cyklu, místo aby účastníky zkoumaly průběžně, což je podle něj jediný způsob, jak takto nepatrné cyklické vzorce, jež se navíc liší člověk od člověka, vysledovat.
Chlapec pózuje v kovbojském obleku se svým mustangem Paiutem v Prineville v Oregonu.
Dříve byly navíc v rámci studií často využívány vzájemně odlišné metody výzkumu, jejich výsledky bylo pak proto obtížné porovnávat, uvádí Narimen Yousfi, vědec z Národního centra medicíny a vědy ve sportu v Tunisku. To „může být také příčinou rozporuplností výsledků“, říká a dodává, že vědci by se měli při zkoumání vlivu Měsíce na člověka dohodnout na používání jednotného protokolu.
Možné přínosy
Zkoumání vlivu Měsíce na člověka však není jenom otázkou vědecké zvídavosti. Jeho pochopení by mohlo vést k hlubšímu porozumění fungování lidského zdraví, k lepším tréninkovým přístupům u sportovců – u nichž souvisí výkonnost s kvalitou spánku – a k novým léčebným postupům u stavů silně vázaných na spánek, jako je například výše zmíněná bipolární porucha.
„Myslím si, že v mnoha případech bychom tyto poznatky mohli využít také k prevenci některých příznaků nemocí, které jsou silně závislé na množství spánku,“ uvádí de la Iglesia.
Po desetiletích zkoumání jsou nové výsledky silným podnětem k tomu definitivně zjistit, zda jsou lidé skutečně schopni detekovat změny vyvolávané Měsícem – a pokud ano, kterými kanály. Podle Wehra se nyní už na této otázce intenzivně pracuje.
