Ještě před svítáním se ve vodách Sanfranciského zálivu ozývá rytmický zvuk záběrů. Slyším dech kolegyň a sleduji záda ženy před sebou. Tlačím nohama do opěrky a moje veslo se pravidelně zakusuje do hladiny. Loď se řítí kupředu, zatímco růžové stuhy na obloze magicky mění barvu vody pod námi.
Nikdy by mě nenapadlo, že ve svých 64 letech budu ještě před svítáním třikrát týdně vyrážet do loděnice na veslařský trénink. Mými parťačkami jsou ženy ve věku od dvaceti do sedmdesáti let. Mnohé z nás vyrostly v době, kdy byla většina kolektivních sportů vyhrazena pouze mužům.
Podle americké veslařské federace v posledních sedmi letech usedá k veslům stále více žen ve věku od čtyřiceti do šedesáti devíti let. Některé z nich veslují, a dokonce i soutěží v pozdějším věku. Jsou rána, kdy do lodě sedám s osmdesátnicí, či dokonce ještě starší ženou.
Lydia Arellanová (71) po tréninku v loděnici klubu. Žena trvala na tom, že si sama odnese těžkou loď z přístaviště do loděnice, a tvrdí, že zůstat silná „je způsob myšlení“.
Spisovatelka Julia Flynn Silerová vstoupila do klubu ve svých 60 letech, aby se dostala zpátky do formy po vážné nemoci. Ve svých 64 letech je nyní závodní sportovkyní.
Marta Osterlohová (75) v Corte Madera, kde trénují členky klubu „Marin Rowing Association“. Osterlohová byla jednou z osmi žen, které na regatě „Head of the Charles“ získaly historicky první zlatou medaili v kategorii nad 70 let.
Beverlee Bentleyová (86) stojí před loděnicí. Beverlee je jednou z nejúspěšnějších starších veslařek týmu – získala zlaté medaile na slavné regatě „Head of the Charles“ i na dalších soutěžích. Její úspěchy inspirovaly autorku tohoto článku, aby jako nová členka klubu u vesla vydržela.
Proč se tedy tolik žen jako já chápe vesla
Zdravotní přínosy veslování, jako jsou zlepšení kardiovaskulární kondice i mentální kapacity, nebyly pro mě takovým překvapením jako nečekaná radost z nových přátelství.
Veslařky zvedají osmiveslici z vody na ramena, aby ji po ranním tréninku přenesly zpět do loděnice. Studie ukazují, že veslování pomáhá ženám zvyšovat sílu a aerobní kondici.
Proč veslujeme
Moje vlastní cesta veslařky začala před devíti lety, kdy mi bylo diagnostikováno neprasklé aneurysma v žíle za okem. Podstoupila jsem otevřenou operaci mozku, aby mi oslabenou cévu opravili. Protože se zákrok nacházel tak blízko zrakového nervu, projevovalo se to na mém zraku.
Asi po šesti měsících jsem se jednoho rána probudila a zjistila, že dvojité vidění je pryč. Zhoršila se mi však fyzická kondice a cítila jsem se křehká. Tížil mě pocit vlastní smrtelnosti. Přítel mi proto navrhl, abych se přihlásila do týmu nováčků veslařského klubu „Marin Rowing Association“. Rozhodla jsem se, že to vyzkouším během pandemie – toužila jsem získat pádný důvod k tomu, vyjít z domu. Chtěl jsem se jenom dostat zpět do formy a dostat se do společnosti lidí.
Mé veslařské začátky nebyly slibné. Potýkala jsem se s nataženými zádovými svaly, mokvajícími puchýři a pády do vody. Zprvu jsem neudělala ani jeden klik. Také jsem zjistila, že pití vína večer předtím je jenom další komplikace. Kdykoli jsem se však cítila zhrzená svými výkony, čerpala jsem optimismus u svých starších kolegyň.
Marcia Feltonová (91) stále vesluje spolu se svým týmem třikrát týdně. Těžká vesla do loděnice si pořád odnáší sama.
Jednou z nich byla Beverlee Bentleyová (86 let), která v týmu zrovna skončila coby pravidelná závodnice, ale na tréninky pořád docházela. Je to jedna z nejúspěšnějších starších veslařek v loděnici a na kontě má řadu medailí – včetně zlaté medaile z proslulé regaty „Head of the Charles“, která se koná každý podzim v Bostonu.
Beverlee dříve pečovala o svého manžela kvadruplegika a tuto veslařskou partu si našla, aby si od náročné péče občas odpočinula. „Kdyby mi lékař napsal recept na duševní pohodu – abych cvičila a stýkala se s lidmi, nemohlo by to dopadnout lépe,“ uvádí.
Když se mi v tomto sportu, kde mají výhodu vyšší lidé, příležitostně nedařilo, obracela jsem se na svou sedmdesátiletou kolegyni Lydii Arellanovou. Měří okolo 150 centimetrů a váží jen něco málo přes 50 kilogramů. Lydia se narodila a vyrostla na Kubě a její teď už šedivé vlasy zdobí fialové pramínky. Jednou ráno jsem se nabídla, že jí pomůžu přenést loď z mola do loděnice. Lydia však odmítla s tím, že je pro ni důležité, aby zůstala silná. „Musím zůstat soběstačná!“
Přínosy veslování
Nyní při ranním tréninku dokážu odveslovat skoro jedenáct kilometrů a udělat asi dvacet kliků. Minimálně jednou týdně jezdím na horském kole a vyrážíme na dlouhé pěší túry.
Tím, že jsem zvládla tento nový a náročný sport – veslování, jsem se posunula i duševně. Studie ukazují, že učení se novým dovednostem s přibývajícím věkem může podpořit růst mozkových buněk a zpomalit ústup kognitivních funkcí. Tyto výhody se navíc násobí, pokud nová dovednost zahrnuje také intenzivní kardiovaskulární cvičení, při kterém do mozku proudí více krve.
Je těžší vyčíslit, jak moc mi pozorování východů slunce na vodě a bílých pelikánů při letu vrátilo pocit úžasu, o který jsem téměř přišla v temných dobách po operaci. Výzkum z roku 2023 odhalil, že když ve svém životě zažíváte více každodenních okamžiků okouzlení, přispívá to k jejich celkové pohodě.
Kromě toho, že jsem shodila asi patnáct kilo a zlepšila si aerobní kondici, jsem zjistila, že tento sport pomáhá i ženám, které mají za sebou rakovinu prsu – že jim pomáhá celkově zesílit, zlepšit si postavu i náladu.
Nejsem v tom sama. Nejstarší „dívkou“ v naší loděnici je Marcia Feltonová. Ve svých 91 letech je zázrakem síly, dobré nálady a mrštnosti. Veslovat začala před čtvrtstoletím a s krátkou přestávkou – kvůli dvěma výměnám kolena – v tom pokračuje dodnes, a i když už si loď do loděnice neodnáší sama, věří, že veslování přispělo k jejímu dobrému duševnímu zdraví. „Je to krásné,“ řekla mi jednou, „jak souladně se všechny na lodi pohybujeme.“
