Vitamín C proti nachlazení? Vitamin A na posílení zraku? Vitamin D na silnější kosti? Ten první nalezneme například v citronu, ten druhý v mrkvi a ten třetí třeba v tučných rybách. Ačkoliv dnes už všichni vědí, že vitaminy mají zásadní důležitost pro naše zdraví, nemusí být zřejmé, odkud vzaly své pojmenování, a kdy byly vůbec objeveny?
Dříve než vitaminy
Ačkoli lidé nejspíš souvislosti mezi stravou a zdravím chápali vždycky, trvalo nám tisíce let, než jsme výživu mohli začít zkoumat vědecky. První experimenty se stravou se zaměřovaly především na zkoumání obsahu dusíku v ní a na prospěšnost dusíku pro zdraví zvířat i člověka. Objev dusíku přišel už v roce 1772.
S předpokladem sloučeniny, kterou pojmenoval „bílkovina“ a která podle něj ve výživě hraje hlavní úlohu, přišel v roce 1838 nizozemský chemik Gerardus Johannis Mulder.
Historik Kenneth Carpenter říká, že bílkovina byla za živinu ideální pro lidské zdraví považována celá desetiletí, a to navzdory poznatkům, že důležitou funkci pro zdraví mají také ovoce, zelenina a mléko – protože zmírňují onemocnění, jako jsou kurděje a křivice. Ačkoli se tyto neduhy u lidí s nevyváženou stravou vyskytovaly běžně, vědci jejich příčinu spatřovali jinde, například v infekci, ve zkažených potravinách, nebo dokonce v mořském vzduchu.
Nedostatky ve stravě
Další chorobou, jejíž příčinu se dlouho nedařilo najít, byla beri-beri. Vyskytovala se u námořníků, kteří podnikali dlouhé plavby, a její nebezpečí tkvělo v tom, že mohla vyvolat srdeční selhání a ztrátu citlivosti v nohou a v chodidlech.
S převratným vysvětlením přišel až japonský námořní lékař Kanehiro Takaki. V osmdesátých letech 19. století si všiml, že se beri-beri častěji vyskytuje u obyvatelstva trpícího chudobou než u bohatších vrstev, a domníval se, že by mohl být příčinou nedostatek bílkovin v jejich stravě.
S vlastní teorií o beri-beri, založenou na pokusech s kuřaty, přišel nizozemský vojenský lékař Christian Eijkman – slepice, které jedly bílou rýži – běžně podávanou na japonských válečných plavidlech – měly podobné příznaky jako lidé. Oproti tomu drůbež, krmená hnědou rýží dodávanou kuchařem, jenž odmítal „‚vojenskou rýži‘ dávat civilním kuřatům“, zůstala zdravá.
Eijkman proto svůj další výzkum vedl tímto směrem a došel k tomu, že nemocí beri-beri trpěli také vězňové dostávající bílou rýži. Otázka tedy zněla – je problém v tom, že rýže, kterou vězni dostávali, byla upravená?
Obraz Kobajašiho Kijošika z roku 1904 zobrazuje scénu z první čínsko-japonské války s námořníky ochromenými nemocí beri-beri. Vyšetřování zdroje beri-beri nakonec nemoc přisoudilo stravě založené na bílé rýži, v níž chyběl vitamin B.
Vitaminy pro zdraví
Na bližší zkoumání rýže se proto na počátku 20. století zaměřil polský chemik Kazimierz Funk – rozhodl se, že se zaměří na slupky a rýžové otruby, které se při zpracování bílé rýže oddělují, a k vlastním pokusům s rýží použil holuby – ptáci, které krmil jenom bílou rýží, onemocněli, ale když je začal krmit rýžovými otrubami a kvasnicemi, jejich stav se zlepšil.
Toto zjištění potvrdilo Takakiho teorii, že nemoc beri-beri úzce souvisí se stravou. Viníkem však nebyly chybějící bílkoviny. Funk v roce 1912 říká, že příčinou vzniku choroby je podle něj nedostatek jiné látky – sloučeniny obsahující dusík. Pojmenoval ji „vitamin“, což je složenina latinského výrazu pro „život“ a chemického termínu „amin“, která označuje sloučeninu obsahující dusík.
Tento objev způsobil převrat ve vědeckém myšlení a naznačil, že nemoci mohou být způsobeny nedostatkem živin a že je lze vyléčit podáním dostatečného množství nově objevených sloučenin. „Měli bychom se vyhnout jednotvárné stravě,“ prohlásil Funk.
Vědci proto rychle izolovali další mikroživiny spojené se vznikem chorob, jako jsou křivice, kurděje, struma a další. Přibližně v době, kdy Funk prosazoval v oboru pojem „vitamín“, prováděl americký vědec zabývající se výživou Elmer McCullum krmné pokusy s různými populacemi zvířat a zjistil, že pro zdraví vývoj krysy je nezbytná doplňková látka, která je obsažená v některých tucích. Tato látka, v tucích rozpustná, vešla ve známost pod označením vitamin A.
Zleva doprava: Kazimierz Funk identifikoval první vitamin později označený jako vitamin B. Carl Peter Henrik Dam objevil vitamin K a Elmer McCollum vitamin A.
McCollum a jiní prováděli také další pokusy s Funkovou živinou získanou z rýžových otrub a pojmenovali ji vitamin B podle choroby beri-beri. Nakonec se ukázalo, že vitamin B je ve skutečnosti osm ve vodě rozpustných vitaminů, a tak dostaly ještě podnázvy, například thiamin, a byly očíslovány v pořadí, v němž byly objeveny.
Celkově však platí, že písmena označující jednotlivé vitaminy souvisejí s pořadím, v němž byly objeveny. Za klíčové pro růst a zdraví člověka považujeme čtyři vitaminy rozpustné v tucích – A, D, E a K. Stejně jako devět vitaminů rozpustných ve vodě: B1 (thiamin), B2 (riboflavin), B3 (niacin), B5 (kyselina pantotenová), B6 (pyridoxin), B7 (biotin), B9 (kyselina listová), B12 (kobalamin) a vitamin C.
Vitamin...F?
Jeden vitamin však v označování v abecedě poskočil dopředu, a sice vitamin K. Vzhledem k tomu, že byl objeven v roce 1929 dánským výzkumníkem Carlem Peterem Henrikem Damem, by se měl správně označovat dřívějším písmenem abecedy, například písmenem F. Dam však odhalil, že je tento vitamin nezbytný pro dobrou srážlivost krve, takže se jej rozhodl označit písmenem „k“ jako ve slově „koagulace“, které se na začátku tohoto slova používá ve skandinávských jazycích a v němčině (i češtině).
Od objevu posledního esenciálního vitaminu B12 v roce 1948 uplynulo několik desetiletí. Za tu dobu se vědci zaměřili na zdraví prospěšné vitaminy, dozvěděli se více o souvislostech mezi jejich nedostatkem a nemocemi a naučili se tyto látky využívat k léčbě chorob, jako je pelagra a anémie. Dnes se zdá nepravděpodobné, že by vědci ještě objevili nějaký nový esenciální vitamin; vypadá to, že všechny naše nutriční nedostatky již byly zohledněny.
To však neznamená, že by se objevování výživových látek zastavilo. Ve skutečnosti je tento typ výzkumu pokročilejší než kdy dříve a umožňuje vědcům proniknout do tajů i daleko menších stop mikroživin, které ovlivňují zdraví člověka. Jestliže zlatý věk objevování vitamínů byl jakýmsi předkrmem, nyní se vědci chystají na hlavní chod – tím je rychle se rozvíjející poznání mnoha způsobů, jak potrava ovlivňuje naše zdraví a náš život, na bazální úrovni.
Sledujte nás v Google Zprávách