K velké nelibosti rodičů přináší začátek školního roku také vrcholné období výskytu vší mezi dětmi. Tento dotěrný hmyz o velikosti drobného semínka napadá zhruba šest až dvanáct milionů amerických dětí ve věku od 3 do 11 let. Ačkoli jsou vši relativně neškodné, zkušenost s nimi je nepříjemná a svědivá.
Co to je veš a jak se šíří?
„Hostitelé i parazité jsou na své evoluční cestě už miliony let," říká David Reed, prorektor Floridské univerzity a odborník na genetiku savců a jejich parazitů. U vší je to podle něj patrné i z velikosti drápků, která přesně odpovídá průměru lidského vlasu – jsou tedy dokonale uzpůsobeny k uchopování vlasu a šplhání po něm. „Jsou na člověka vázány a vyvíjejí se způsobem, který jim umožňuje úspěšné soužití.“
Když před zhruba 170 000 lety začali moderní lidé nosit oblečení, vši se rozdělily do dvou skupin – na veš hlavovou neboli dětskou a veš šatní. Tyto dva poddruhy existují nezávisle na sobě, vzájemně se nekříží ani se mezi sebou nerozmnožují. Zatímco veš šatní cizopasí v oblečení, veš hlavová je plně parazitický hmyz, žijící výhradně na lidské hlavě, a její přežití je zcela závislé na hostiteli. Většinu svého života tráví v těsné blízkosti pokožky, kam klade vajíčka a z níž saje krev.
Rytina publikovaná v knize o pouličních obchodnících v roce 1810 zobrazuje římskou rodinu, která se živí odvšivováním. Před příchodem účinných umělých pedikulicidů (insekticidů proti vším) se toto řemeslo pokládalo za potřebnou a důležitou veřejnou službu.
Vzhledem k tomu, že „být zavšivený“ dnes obvykle znamená mít neškodnou dětskou veš, nejedná se už o žádné společenské stigma. Co se týče přenosu, vši neumějí skákat ani létat, uvádí Richard Pollack, entomolog z Harvard School of Public Health. Vši se téměř výhradně šíří přímým dotykem jedné dětské hlavičky s jinou – a také tento přenos je pomalý a omezený. „Jediný způsob, jak se může veš přepravit vzduchem, je, že ji zvednete a hodíte přes celou místnost,“ podotýká s nadsázkou.
Překvapivější už je odpověď na otázku, zda můžete vši dostat při používání společných kartáčů na vlasy nebo tím, že se vypůjčíte cizí čepici, přilbu nebo sluchátka. Podle Reeda ano, ovšem s poněkud překvapivou výhradou – jenom zcela výjimečně. Studie podle něj prokázaly, že vši se prostřednictvím kontaminovaných předmětů přenášejí špatně. Dodává, že i když si vypůjčíte hřeben po někom, kdo vši má, tak to podle výzkumů „nejspíš nemá vysoký potenciál, napomáhající přenosu“.
Stejná logika platí i u nábytku a doplňků, jako jsou sedačky v kině, koberce a školní lavice, říká Pollack. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí přesto vydává rozhodnutí, které trochu více odpovídá praktickým zkušenostem, a doporučuje lidem, aby všechny postele, pohovky, ložní prádlo, kartáče na vlasy a oblečení, které používal někdo, kdo má vši, vyprali nebo odložili do karantény.
Zatímco veš dětská je neškodná – veš šatní, která se obvykle vyskytuje u lidí, žijících v přeplněných, nehygienických podmínkách a bez možnosti se vysprchovat a převléknout se, je přenašečem závažných bakteriálních onemocnění – například tyfu, návratné a zákopové horečky.
Odvšivování a další způsoby léčby
Jediným spolehlivým způsobem, jak se vší zbavit, je podle Pollacka oholit si hlavu. „Bez vlasů se veš na pokožce hlavy neudrží. Sklouzne po ní – podobně jako králík po bowlingové kouli,“ uvádí Američan.
Extrémní účesy však stranou – nejlepší prevencí nákazy je vyhýbat se přímému dotyku hlavami. Pollack však tvrdí, že „drtivá většina lidí vši nikdy nechytne“. A pokud ano, pak existuje spousta účinných léků.
Prvním krokem při odvšivování je potvrdit přítomnost živých, lezoucích vší – a vyloučit vajíčka. Pokud naleznete živé vši, doporučuje Pollack ošetřit vlasy kondicionérem a důkladně je vyčesat odvšivovacím hřebenem. Největší množství parazitů zřejmě odstraníte už v prvním kole, poté Pollack doporučuje vyčesávání každých několik dní opakovat – dokud z vlasů neodstraníte všechny. Jistotu, že se vám to podařilo, budete mít, až pokud nenajdete žádnou veš po dobu dvou týdnů. V případě, že odvšivujete vlasy, které vám nejdou snadno rozčesat, nebo pokud vyčesávání nezabírá, určitě vám pomohou volně prodejné šampony.
Účinnými přípravky proti vším jsou takzvané pedikulicidy. Jde o insekticidy, které se nanášejí na pokožku hlavy a zabíjejí vši ve všech vývojových stádiích. Podle Johna Clarka, emeritního profesora toxikologie na Massachusettské univerzitě v Amherstu, patřily kdysi mezi oblíbené insekticidy také přípravky na bázi pyretroidů, vši si však vůči těmto výrobků postupně začaly vytvářet rezistenci. Mezitím se na trhu objevily nové možnosti, například účinná složka spinosad, která je dnes už běžnou součástí řady běžných pedikulicidů. Místní úřady ji považují za bezpečný a účinný prostředek – tedy prozatím – protože podle Clarka „závody ve zbrojení proti vším“ budou pokračovat donekonečna.
„Je to hra čísel,“ říká. „Pokud všichni používají stejný přípravek a vy sami ho použijete vícekrát, je jenom otázkou času, než narazíte na veš, která má spontánní mutaci, díky níž přežije.“
Těm, kteří se insekticidům raději vyhýbají, Clark doporučuje přípravky obsahující dimetikonové sloučeniny, které veš zadusí tím, že zasáhnou do jejich průdušnice. Dimetikon se ukázal jako vysoce účinný – v některých studiích zlikvidoval až 90 procent živých vší i vajíček. Další netoxickou možností je teplo, i když Clark nabádá k opatrnosti při používání osobních fénů, které „vám mohou popálit pokožku hlavy dříve, než vyhubíte vši“, říká.
Dobrou zprávou je, že možnost trvalého výskytu vší je poměrně nízká. „Mnoho z těchto nákaz se nikdy dál nerozvíjí,“ říká Pollack. „Spousta z nich prostě zmizí, i když je neléčíte."
