Promenádní stezka v Yellowstonském národním parku Biscuit Basin je již dlouho místem, kde se můžete v klidu procházet a obdivovat gejzíry a hydrotermální jezírka, která každoročně přitahují davy turistů. Nedávný výbuch však všem připomněl, že park obklopuje geologicky aktivní zázračné území, kde voda, teplo a tlak nejsou k návštěvníkům vždy přívětivé.
Exploze nebyla běžnou erupcí gejzíru ani duněním yellowstonského supervulkánu – šlo o takzvanou hydrotermálním explozi. Z videozáznamů je patrné, že kameny létaly mnoho metrů do výšky, přičemž některé kusy vážily i desítky kilogramů.
Nikdo naštěstí nebyl zraněn. Vedení parku stezku přesto uzavřelo až do konce léta. Výbuch poškodil vyhlídkové molo a zvětšil puklinu, kde voda s horkem vytvářejí místní atrakce – například nedaleké jezírko „Black Diamond Pool“.
„Vzhledem k nedávným změnám v hydrotermálním systému,“ uvedli představitelé parku v tiskové zprávě, „může docházet k malým výbuchům vařící vody v ‚Biscuit Basin‘ i v následujících dnech až měsících.“
Co způsobuje hydrotermální exploze?
Nejedná se zdaleka o první výbuch. Vědci nedávno zaznamenali malou bahenní explozi v blízkosti jezírka „Black Diamond Pool“. Zatím poslední výbuch však zaujal svou intenzitou.
„Když jsem na internetu shlédla první video, byla jsem prostě v šoku – z toho, kolik horniny šlo do vzduchu. a hlavně, jak vysoko,“ uvádí Mara Reedová, geoložka z Kalifornské univerzity.
Návštěvníci nacházející se v bezprostřední blízkosti měli štěstí, že je nezasáhly proudy vroucí vody. „Jde nejspíš o největší hydrotermální explozi v novodobé historii parku nedaleko turistické stezky, a myslím, že je štěstí, že nedošlo k žádným zraněním,“ uvádí Reedová.
Náhlý výbuch vyvolaly změny v podloží. Kritickým okamžikem byl výtrysk páry v důsledku prudkého poklesu tlaku. Rychlá přeměna vody na páru vytvořila obrovský tlak, který následně prorazil zemskou kůru a vymrštil gejzír až metr širokých balvanů vysoko do vzduchu.
„Horká voda v hydrotermálních systémech je pod tlakem a jeho teplota se může blížit bodu varu,“ uvádí Reedová. Událost mohl způsobit i třeba kámen vhozený do některého útvaru – uvnitř pak dojde ke změně tlaku a je problém – objem páry v podzemních komorách převýší objem vody, uvádí Reedová, a protože pára nemá kudy odcházet, dojde k výbuchu.
Letecký snímek zachycuje pozorovací molo, které bylo v úterý 23. července 2024 poškozeno výbuchem, i jeho širší okolí.
Přestože exploze upoutala pozornost celé země, není zdaleka první svého druhu. Hydrotermální výbuchy jsou pravidelnou součástí interakce mezi vodou, teplem a horninou. Ty vytvářejí a proměňují místní jezírka, gejzíry, bahenní kotle a další útvary, díky nimž je park mimořádnou přírodním podívanou.
K menším hydrotermálním explozím dochází téměř každý rok. Jenom jediný den před explozí v „Biscuit Basin“ geologové z Yellowstonské vulkanické observatoře oznámili, že v parku v místě zvaném „Norris Geyser Basin“ objevili stopy po malém hydrotermálním výbuchu z 15. dubna 2024. Exploze zanechala kráter o průměru asi jednoho metru a vysušila některé blízké horké prameny.
Mezi velké tamní výbuchy v minulosti patří zejména slavná exploze gejzíru „Porkchop“ v roce 1989. Stopy po sopečné činnosti v podobě kráterů se však nacházejí také na dně Yellowstonského jezera. Největší z nich má šířku zhruba 2,5 kilometru a vznikl před 13 800 lety.
Jak se tyto exploze liší od gejzírů?
Výbuchy a déšť úlomků horniny však nejsou varovným znamením ničeho závažnějšího, nýbrž jenom důsledkem samotných podmínek utvářených tamními geotermálními jevy. Stejný systém, který byl hnací silou exploze, je také hybatelem slavných místních gejzírů, jimiž do vzduchu uniká kromě vody i pára.
„Mezi jednotlivými erupcemi gejzírů je interval, kdy se voda musí znovu načerpat a ohřát na teplotu varu,“ říká geolog z Denisonovy univerzity Erik Klemetti Gonzalez. Mírné změny v tomto procesu však mohou způsobit exploze, jejichž dobu ani místo nelze předpovědět.
Hydrotermální jevy v Yellowstonu – od gejzírů po sušší a parnější fumaroly – jsou důsledkem různých interakcí mezi vodou a horninou na povrchu. Nejdůležitější při formování výbuchu je však dění v podzemí. „U některých sopek nemáte kromě fumarol skoro žádné náznaky, že hydrotermální systém proniká do hloubky,“ říká Klemetti Gonzalez, „ale může tam docházet k erupcím páry stejně snadno jako u gejzírů.“
Podzemní systémy jsou někdy předvídatelné – jako třeba u gejzíru místního „Old Faithful“ – jindy jsou podle Gonzaleze naprosto nenadálé a mohou způsobit nečekané katastrofy, jako byl například hydrotermální výbuch na japonské hoře Ontake v roce 2014, kdy zahynulo 63 lidí, nebo výbuch na novozélandském White Island v roce 2019, kdy přišlo o život 22 lidí.
Vědci přesně nevědí, co je spouštěčem hydrotermální exploze – a navíc je mohou zkoumat často až po výbuchu. Hydrotermální exploze se v některých případech pojí se zemětřesení a sesuvem půdy, což jsou všechno geologické jevy, které jsou v parku aktivní. Nedávný výbuch v „Biscuit Basin“ však nebyl projevem erupce ani jiného typu sopečné činnosti: „Vulkanický systém v Yellowstonském parku je stabilní a nemá přímý vliv na aktivitu gejzírů,“ uvádí Reedová.
Geologové se stále chtějí dozvědět více o konkrétních příčinách hydrotermálních explozí a dalších charakteristikách gejzírových polí v parku. K tomu byla exploze v „Biscuit Basin“ ideální příležitostí, protože účinně odstranila svrchní vrstvu systému –„jako když seškrábnete povrch mraveniště, abyste viděli komůrky pod ním“.
