Možná jste slyšeli, že se na naší oběžné dráze nedávno usídlil „druhý Měsíc“. Planetka o velikosti autobusu bude okolo Země obíhat až do 25. listopadu. To se už ví. A právě to, že dopředu známe její plány, na ní astronomy vzrušuje asi nejvíce.

Planetka, která je v době svého největšího přiblížení se k Zemi pětkrát dále, než je vzdálenost Země–Měsíc, je příliš malá na to, abychom ji spatřili pouhým okem nebo jednoduchými dalekohledy. „Dokonce i její označení jako „miniměsíc“ je trochu přitažené za vlasy,“ uvádí Thomas Statler, vedoucí vědecký pracovník pro malá tělesa Sluneční soustavy v ústředí NASA.

Aby se planetka stala druhým Měsícem, musela by být gravitačně vázána na naši stávající soustavu Země-Měsíc a musela by kolem ní několikrát oběhnout. Tyto podmínky v současné době planetka, která byla nedávno pojmenována „2024 PT5“, nesplňuje.

V naší Sluneční soustavě existují stovky měsíců, z nichž většina je přitahována k nějakým větším vnějším planetám. Kolem Saturnu jich krouží neuvěřitelných 146, okolo Jupiteru se jich tísní 95, zatímco náš soused Mars má dva. Dokonce i vyloučená trpasličí planeta Pluto má svých oficiálních měsíců pět.

Vědci každoročně pozorují ve vesmíru asi tisíc známých objektů, jež se k Zemi přiblíží na vzdálenost desetinásobku vzdálenosti Měsíce. Většina z nich se však nezdrží moc dlouho a je navíc poměrně malá. Přestože je „2024 PT5“ pozoruhodná v obou ohledech (ve srovnání s ostatními objekty je o něco větší a na naší oběžné dráze se zdrží déle), její pobyt bude pouhým zlomkem v životě naší planetární soustavy.

Přílet planetky nás však nutí k zamyšlení: Je možné, aby Země získala další Měsíc? Jak by to ovlivnilo zdejší život, kdyby se tak stalo?

Pohled na Měsíc zapadající nad Zemí, pořízený posádkou „Expedice 40“ z paluby Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).
info

Pohled na Měsíc zapadající nad Zemí, pořízený posádkou „Expedice 40“ z paluby Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).

Co tvoří Měsíc?

Kolem naší planety neustále tiše prolétávají různé planetky. Většina těchto malých objektů do našeho prostoru vstupuje a zase jej opouští bez velkých fanfár; ty větší mohou nadělat paseku, ale jenom jednou za několik milionů let.

Stejně jako většina ostatních nebeských těles ve Sluneční soustavě jsou i planetky poháněny gravitací Slunce a vědci vynakládají poměrně velké úsilí na to, aby detekovali a sledovali jejich předpokládané dráhy – jednak proto, aby posoudili potenciální hrozby srážek, jednak aby mohli studovat jejich vlastnosti.

Ačkoli je „2024 PT5“ jenom malé těleso, jeho velikost není tím důvodem, proč ji nepovažujeme za nový Měsíc. Bez ohledu na její hmotnost, složení nebo tvar, závisí všechno především na tom, zda planetka začne obíhat okolo jiného tělesa.

Například náš Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze, trvající přibližně 30 dnů. Během tohoto oběhu přitahuje gravitace Měsíce Zemi, posouvá její hmotnost a deformuje její tvar do podoby, která mírně připomíná fotbalový míč. Právě tento proces ovlivňuje vznik přílivu a odlivu a je důležitý pro život na Zemi – pomáhá mořským ekosystémům i reprodukční činnosti mnoha mořských živočichů.

„Měsíční cykly nějakým subtilním i silným způsobem ovlivňují téměř každou živou bytost na Zemi,“ říká Statler. „Takže jsme na existenci našeho Měsíce zásadním způsobem vázáni.“

Oproti tomu „2024 PT5“ nebude u Země dost dlouho na to, abychom ji mohli důkladně prostudovat.

„Existovaly a v budoucnu budou existovat miniměsíce, které jsou mnohem miniaturnější, než je tento,“ říká. Vědci se naštěstí v detekci těchto menších objektů stále zlepšují: V roce 2016 zjistili, že jeden měsíci podobný útvar, nazvaný „Kamo'oalewa“, se bude pohybovat okolo Země přibližně dalších 300 let.

„Kamo'oalewa“, pojmenovaný podle havajského výrazu „oscilující úlomek“, je velký zhruba jako ruské kolo. Ačkoli se pohybuje po eliptické dráze, která je poměrně synchronizovaná se Zemí, leží ve skutečnosti mimo gravitační vliv naší planety, což tohoto návštěvníka z boje o místo miniměsíce diskvalifikuje.

V červnu NASA rovněž sledovala těsné přiblížení planetky 2011 UL21 a objevila její duální systém – menší planetku, měsíček, který kolem ní obíhá ve vzdálenosti asi tří kilometrů. Takto přesné sledování měsíce je obrovským skokem oproti dobám, kdy byl objeven miniměsíc 1991 VG, který se proslavil tím, že se lidé dohadovali, zda jde o přírodní objekt, nebo o návštěvu mimozemské civilizace.

Skutečný význam „2024 PT5“ a výzkumu planetek

Přestože pro soustavu Země-Měsíc nejsou krátkodobí (a relativně klidní) hosté z vesmíru cizí, mohou odborníci s jistotou říci, že v dohledné době žádnou velkou družici, jako je náš Měsíc, nezískáme. Poměrně malá tělesa v naší blízkosti obíhají už miliardy let, aniž bychom si toho všimli, říká Statler, protože se kvůli tomu nic špatného nestalo.

Proč je tedy věnováno tolik pozornosti „2024 PT5“? Andrew Rivkin, planetární astronom z Laboratoře aplikované fyziky Univerzity Johnse Hopkinse, říká, že možná proto, že výskyt této planetky je jedním z prvních případů, kdy se vědcům podařilo předpovědět přítomnost miniměsíce. „Je to skvělá ukázka toho, že jsme schopni objekty najít věci a předpovědět, kam až se dostanou.“

Rivkin byl vedoucím vyšetřovacího týmu nedávné mise „NASA Double Asteroid Redirection Test (DART)“. Šlo o zkoušku technologie na sestřelení či vychýlení planetky v rámci planetární obrany. Při tomto testu se poprvé ukázalo, že člověkem vytvořený objekt může měnit polohu vesmírného objektu.

Jedním z příštích největších objektů blízkých Zemi, které se nám vřítí do cesty, je Apophis, planetka o šířce zhruba 304 metrů, která by měla Zemi bezpečně minout v dubnu 2029. Šance, že bude zachycena na naší oběžné dráze, je jenom malá, protože kolem Země proletí příliš rychle. Při svém extrémním přiblížení na desetinásobek Měsíce však bude viditelná pouhým okem.